Táta odchází mimo ložnici po narození dítěte z ryze praktických důvodů: často chce on sám, aby se vyspal lépe než v pokoji s budícím se miminkem, a nad ránem, až půjde do práce, zase nebudil on sám miminko a svou ženu. Jindy to napadne jeho ženu… jindy je to neplánovaně a prostě se to stane, protože mu dojdou síly z nevyspání a v ložnici začíná být dusno, padají nesmyslné otázky či obvinění „proč to dítě neumíš utišit“ atd… a je to spíš z rezignace a zoufalství. Myslíte, že je rozdíl, jak se situace bude odvíjet, když odchází po domluvě, nebo následkem vyhrocené situace?
Každopádně! To je velký rozdíl. Taky je zajímavé pochopit, že žena a muž mohou mít na stejnou situaci jinou perspektivu. Zatímco z pohledu muže je v případě hádky dobré odejít – zkrátka aby se nečeřila voda a nehádali jsme se dál, každý se po svém uklidnil … – tak pro ženu odchod ve chvíli dusna úlevu znamenat nemusí. Velká část žen vnímá vzniklý konflikt i poté, a v případě naštvaného nočního odchodu se jí možná nebude dobře spát, a s pocitem hořkosti se i probudí. Proto je dobré, i když dusno vznikne, uchopit celou situaci v lásce, jako muž ženu třeba obejmout, říct jí něco hezkého – například že ví, jak je to náročné, a že to spolu zvládnou – a odchází pak “ v dobrém” …
Strategie odděleného prostoru pro spaní může být opravdu užitečná, a rodiče se mohou v případě potřeby střídat, aby se občas vyspal jeden i druhý. Může to být náročnější období, ale není na věky.
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho bude trvat, než u muže nad výhodami potenciálně klidnějšího spánku převáží pocit „jsem na druhé koleji“ nebo něco podobného… Na čem rychlost příchodu takových pocitů záleží? Napadá mě, že na kvalitě předchozího vztahu i na tom, jak vypadá komunikace, sex, něžnosti a obecně fyzický kontakt i během odsunu z ložnice… co by na to mohlo mít vliv dál?
Čtěte dále na www.denisapaleckova.cz